Synagogy – duchovní centra židovských obcí. V jejich zdech se po staletí odehrávaly ty nejdůležitější chvíle v životě věřících. Místa modliteb, předčítání z Tóry, bohoslužeb, ale také vzdělávání a studia. Místa společenského setkávání členů židovské obce, místa, kde se odehrávaly základní obřady – obřízka novorozených chlapců (brit mila), rituál, kdy se židovský chlapec po dovršení 13 let stává nábožensky dospělým (bar micva) nebo židovská svatba (chatuna).

V českých zemích se synagogy stavěly kontinuálně od počátku 12. století. Dosud nejmladší a jediná poválečná synagoga byla vybudována v Liberci. Slavnostní otevření této tzv. Stavby smíření se uskutečnilo 9. listopadu 2000. V Čechách byly po vyhnání židů (hlavně z královských měst) během 15.–17. století výstavné městské synagogy vystřídány střídmějšími venkovskými synagogami stavěnými v menších městech a obcích. Na Moravě, kde nebyl židům pobyt na venkově povolen, se po vypovězení z královských měst židé usazovali ve vrchnostenských městečkách, kde si stavěli větší synagogy, často i více v jedné lokalitě. Na území Slezska zůstalo pouze několik privilegovaných rodin pod zvláštní ochranou rozptýlených po celém území. Teprve po uvolnění poměrů v roce 1848 se židé stěhovali zpět do velkých center, kde vznikaly nové komunity a byly zakládány židovské obce. Stěhování židů do větších měst ve 2. polovině 19. století znamenalo pro mnoho venkovských židovských obcí ztrátu věřících a tedy i finančních prostředků. V důsledku toho zůstala řada synagog opuštěna – část musela být zbourána, část jich byla odprodána a posléze přestavěna, převážně k obytným účelům. 

Osud mnoha synagog se však naplnil teprve po nástupu totalitních režimů – nacistického a komunistického. Většinu synagog v zabraném pohraničí zničili nacisté v listopadu 1938 v průběhu tzv. křišťálové noci, synagogy ve vnitrozemí sice zůstaly uchráněny, ale během válečných let často sloužily jako skladiště a chátraly.

Většina židovského obyvatelstva zahynula během 2. světové války v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Původní židovské obce tak po jejím skončení nebylo možné obnovit a o opuštěné synagogy se neměl kdo starat. Mnoho synagog si v poválečném období pro své účely adaptovaly křesťanské církve – budovy tak sice zůstaly zachovány, ale jejich původní ráz byl v exteriéru i v interiéru výrazně potlačen. Další objekty synagog chátraly, byly necitlivě přestavovány a sloužily jako hasičské zbrojnice, obchody, kulturní domy, obecní úřady. Asi stovku synagog nechal dokonce komunistický režim zbourat. 

Po revoluci v roce 1989 se v několika případech podařilo chátrající synagogy zachránit a citlivě zrekonstruovat. Na mnoha místech zůstal ale původní účel budov zcela skryt. Přestavby na rodinné domy většinou úplně potlačily architektonické tvarosloví – došlo k zazdění typických kulatých nebo vysokých půlkruhových oken, sály s vysokými stropy byly rozděleny na dvě podlaží, členění a ozdobné prvky fasád byly uschovány pod hladké omítky. 

V některých lokalitách ze zdí budov ještě dýchají staré časy, jinde je původní kolorit již zcela setřen a kolemjdoucí nenapadne, že se přes reklamní poutače obchodních center, posiloven nebo rychlých občerstvení dívají na místa a objekty, jejichž paměť sahá hluboko do historie. 

Renáta Růžičková

Synagogues – spiritual centers of Jewish communities. For centuries, the most important moments in the lives of believers took place within their walls. Places of prayer, reading from the Torah, worship, but also education and studies. Places of social gathering of members of the Jewish community, places where basic ceremonies took place – circumcision of newborn boys (brit mila), the ritual where a Jewish boy after reaching the age of 13 becomes a religious adult (bar mitzvah), or a Jewish wedding (chatuna).

In the Czech lands, synagogues were continuously built starting in the 12th century. The youngest and only post-war synagogue was built in Liberec. The grand opening of this so-called Reconciliation Building took place on November 9, 2000. In Bohemia, after the expulsion of Jews (mainly from royal cities) during the 15th to 17th centuries, the exemplary urban synagogues were replaced by more austere rural synagogues built in smaller towns and villages. In Moravia, where Jews were forbidden from residing in the countryside following expulsion from royal cities, they settled in aristocratic towns. There, they built larger synagogues, often multiple ones in a single location. In the territory of Silesia, only a few privileged families under special protection remained scattered throughout the territory. It was not until conditions relaxed in 1848 that Jews moved back to large centers where new communities were being created, including the establishment of Jewish communities. For many rural Jewish communities, Jewish migration to larger cities in the latter half of the 19th century meant a loss of believers, and therefore of funds. As a result, numerous synagogues remained abandoned – some had to be demolished while others were sold and later renovated, mainly for residential purposes. 

However, the fate of many synagogues was sealed only after the advent of totalitarian regimes – both Nazis and Communists. The Nazis destroyed most of the synagogues in the occupied borderlands in November 1938 during the so-called Night of Broken Glass, although the synagogues in the nation’s interior remained protected. During the war years however, they often served as warehouses and fell into disrepair.

Most of the Jewish population perished during World War II in concentration and death camps. The original Jewish communities could not be restored after the war’s end, and there was no one left to take care of the abandoned synagogues. Christian churches adapted many synagogues to their own needs in the post-war period – the buildings were thus preserved, but their original character was significantly suppressed both externally and internally. Other synagogues deteriorated, were callously rebuilt or served as fire stations, shops, cultural houses and municipal offices. The communist regime even demolished around a hundred synagogues. 

After the 1989 Velvet Revolution, several dilapidated synagogues were saved and sensitively reconstructed. In many places, however, the original purpose of the buildings remained completely hidden. Reconstructions into family houses usually completely suppressed the architectural morphology – typical round or high semicircular windows were bricked up, halls with high ceilings were divided into two floors, and the articulation and decorative elements of the facades were hidden under smooth plaster. 

While in some locations, the old days still breathe from the walls of buildings, elsewhere the original color is completely erased, and through advertising banners of shopping centers, fitness gyms or fast-food joints, passersby do not even realize that they are looking at places and objects whose memory reaches back far into history. 

Renáta Růžičková

Naše kolekce fotografií prostě dokumentuje současnou podobu budov, které byly vystavěné jako synagogy a dnes slouží něčemu zcela jinému. Volně navazuje na předchozí projekt – Neviditelné synagogy. Jak bylo napsáno výše – některé budovy se proměnily ještě ve svobodné společnosti první republiky, nebo dokonce za Rakouska-Uherska, další bohužel násilně a nedobrovolně během obou totalit.  Nutno zdůraznit, že dnešní majitelé těchto staveb v naprosté většině nemají žádnou vinu na této transformaci. Často ani nevědí, že dům, který obývají, či janka využívají,  byl v minulosti synagogou. Snímky tedy rozhodně nemají být jejich kritikou, ale pouze dokumentem. Součástí projektu budou i výstavy na různých místech České republiky.

Štěpán Bartoš

Our collection of photos documents the current state of the buildings that were originally built as synagogues but no longer serve their original purpose. It is a continuation of the previous project – Invisible Synagogues. As was said before, some of the buildings were converted during The First Republic or even Austria-Hungary, some of them unfortunately later, violently and involuntarily, during both totalitarian regimes. It is important to emphasize that today’s owners of these buildings had, in the vast majority of cases, nothing to do with this transformation. They often don’t even know that their house used to be synagogue. Therefore, the photos are not meant as critiques, but simply as documentation. The project will include exhibitions in various locations across the Czech Republic.

Štěpán Bartoš